Lékárna Lužice

Boží obec

Žijeme v době, kdy se mimořádně urychluje a prohlubuje veškeré poznání. Tomuto vývoji podléhají nezbytně i všechny církve, protože se jedná – jak jsou věřící přesvědčeni – o působení Boží.

Tak jako je Bůh pouze jeden, je jediný a neměnný též Jeho zákon (Desatero), který předal Mojžíšovi na hoře Sinaj. A také jedna obec, jež zahrnuje věřící lid sdružený v církvích, které svým učením Jediného Boha vyznávají.

Z tohoto důvodu je zřejmé, že uctívají-li věřící Jediného Boha, musejí vycházet z Jeho zjeveného slova, to znamená z východisek, které nám dal. Tím je zmíněné Desatero, protože žádnou jinou zákonnou normu, která by z Jeho úst věrohodně vyšla, neznáme.

Proto je nutné, aby světové církve přehodnotily ty svoje ideové zdroje, které nejsou v souladu s uvedeným Desaterem, jakož i s odpovědnou láskou vůči sobě – což znamená žít v souladu se skutečnými potřebami a možnostmi našeho ducha a těla – a také odpovědnou láskou k ostatním lidem.

Tu Desatero řeší rámcově též, na straně druhé však ji nás Bůh denně učí – co je v Jeho očích dobré a co zlé – a to prostřednictvím našich osobních či životních zkušeností (např. že si ptáci staví a chrání svá hnízda).

Odpovědná láska se týká stejně tak našeho duchovního, hmotného, živého i neživého životního prostředí.

Dílčí nesoulady textů různých svatých knih se zněním Desatera - přes množství nepochybně Bohem inspirovaných, hluboce pravdivých, moudrých a správných myšlenek - byly způsobeny lidskou nedokonalostí.

Příklad nejzávažnějšího porušení Desatera

Bůh řekl: “Nebudeš vraždit" (6. přikázání). Toto své přikázání ovšem nemohl zrušit jiným pokynem: "Jdi a zavraždi." Tím by popřel sám sebe. Nebyl by Bohem. Proto nemohl takový pokyn nikomu dát, zvláště ne žádnému ze svých proroků. Proto nesmí žádná svatá kniha takové ustanovení či text obsahovat.

Jestliže tomu tak není, a přesto je za Boží vydávána, zlehčuje, zpochybňuje, popírá nejen Jeho vůli, ale i Jeho samotného jakožto dárce života. Ten, kdo tak činí, bude dříve či později z Knihy života vymazán, a to i zde na Zemi. Neboť Bůh nás přikázáními nejen učí a vede, ale také chrání. Porušíme-li je, tuto ochranu ztrácíme, přestáváme být v tomto ohledu lidé.

Výše uvedené ovšem nikterak neznamená, že by se snad měly rušit církve, které taková sporná ustavení ve svých svatých knihách mají, protože každá z nich dílčím způsobem rozvinula jiné, skutečné pokyny Boží - např. sympatické na muslimské víře je její odpor k požívání alkoholu či kouření, u křesťanů zase pomoc druhému v nouzi či u budhistů, i když k monoteistickým náboženstvím nepatří, vyšší vnímavost k vnitřnímu hlasu (pokoře), kterým nás Bůh často oslovuje.

Boží obec tedy sdružuje ty věřící či jejich církve, které dokázaly očistit svá učení od myšlenek, jež odporují Boží vůli.

BOŽÍ ZÁKON

(Ex 20,2-17 Český studijní překlad)

  1. Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.
  2. Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí a nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.
  3. Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.
  4. Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.
  5. Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
  6. Nebudeš vraždit!
  7. Nebudeš cizoložit!
  8. Nebudeš krást!
  9. Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!
  10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

15. 11. 2017