Lékárna Lužice

Jaký by měl být náš časopis

Když jsem si v našem časopisu, v rubrice Jak to vidím já, přečetl článek dr. Horáčka, obdivoval jsem především všestrannost jeho pohledu na tuto zdánlivě nedůležitou věc. Znovu se ukazuje, radoval jsem se, kolik máme v našem oboru inteligentních, přemýšlivých a vzdělaných lidí, kterým není náš společný osud lhostejný.

Pak jsem se vrátil k předmětu jeho úvahy - zda časopis či nikoli a když ano, tak jaký. Co by do něho mělo patřit a co ne, jaký má mít rozsah… To je přece jen zpropadeně těžká věc. Například v posledním čísle by článek o tamsulosinu, při vší úctě k autorce článku, vůbec nemusel být, protože si ho zde těžko někdo přečte, zvláště pak, když má možnost kdykoli nahlédnout do AISLP. Co však na uprázdněnou stránku dát?

Když se to vezme kolem a kolem, uvažoval jsem dále, on ten časopis není jen o odbornosti, on by měl být a také je především pro lidi a o lidech. A zde se musel do třetice usmát. Vždyť si dr. Horáček ve svém článku dal vlastní branku. Ano, to je přesně ono, co náš časopis nejvíce potřebuje – články o lidech, jakými je pan doktor sám – pracovitých, nezištných, ochotných kdykoli a kdekoli pomoci, o lidech, kterým není to naše společné lhostejné a jež dokážou pro ně i něco udělat. Že je takových mezi námi většina, o tom není pochyb. K tomu přičtěme nadání všeho druhu – máme zdatné hudebníky, turisty, skautské vedoucí, rukodělně talentované. Nebo pišme třeba o těch, kteří mají cit pro krásu, umějí se dobře obléknou … O takových lidech a věcech se dozvídejme z našeho časopisu a věřte mi, že mu stránky nebudou stačit.

          Lubomír Jaroš