Lékárna Lužice

O Boží církvi

Když jsem se před léty seznamoval s křesťanskými církvemi, zaujalo mě, že je v jejich základu samotný Bůh a proto jsou nadčasové.(1) To, že je církví více, jsem si vysvětlil jako sdružení lidí podobných povah nebo také vliv tradice, nechápal jsem však jejich vzájemné soupeření a řevnivost, když všechny mají ve znaku Boží lásku čili kladný mocný družný hřejivý čirý cit, který něco takového ze své podstaty vylučuje. Provedl jsem si malý rozbor a nakonec dospěl k obecně známého závěru, že jsme průnikem kladné a záporné síly.

Kladné je tedy nejvyšší míra strůjného, život ve své ryzí podobě, záporné přestavuje naprostý zánik, rozpad. Pomineme-li citovou stránku věci, je zápor vlastně velký Uklízeč, který střehne po všem slabém v nás i mimo nás, aby vše zničil včetně naší existence. Tomu brání to kladné v nás, jehož štítem je především Desatero a Boží láska, která nám byla zjevena životem a skutky Ježíše Krista.(2) Třebaže jde o křesťanské zásady, nejsou výhradním majetkem křesťanské nebo židovské víry, protože se jedná o obecně lidské či lépe Stvořitelovy zásady.

Záporné má ovšem rozvratnou úlohu i vůči sobě, neboť nás z obavy před potížemi žene od sebe směrem k dobrému. Kladné a záporné k sobě neodmyslitelně patří i tím, že vymezuje jeden druhého.
Úmysly záporného se prosazují mj. prostřednictvím záporně laděných jedinců. Kdo mluví o záporném či záporně koná, uvádí jej na svět, stává se jeho součástí, i když může zdánlivě sledovat kladné cíle.(3)
Záporné se v nás soustředí především na naše vědomí, podsouvá nám záporné myšlenky a zkouší tak proniknout do naší duchovní soustavy, zabydlet se v ní a nakonec ji i rozrušit.(4)

Kladné je nicméně silnější než záporné, neboť by v opačném případě nebyl možný vývoj či život a svět by se zhroutil do nicoty. Jestliže je tedy kladné silnější a prosazuje se stejně jako záporné skrze nás, patříme tím kladným do silnější Boží společnosti /církve/, a to o to více, oč je v nás víc i toho kladného. Přitom nezáleží na tom, zda jsme křesťané, muslimové, buddhisté, ateisté či poslední z posledních.(5) Jinými slovy – ať si to připouštíme nebo ne, vědomě či nevědomě, méně či více, už svým bytím tvoříme pravou Boží církev, aniž musíme kvůli ní svá základní společenství /církve, národy atp./ opouštět.

Závěry:

V první řadě bychom měli změnit svůj pohled na skutečnost už v našem osobním hodnocení – na světě je /odstupňováno/ zdokonalující se, dobré, lepší či nejlepší, tzn. že máme usilovat o veskrze kladný obsah našeho vědomí, přičemž si musíme také ujasnit, jaké životní cíle sledujeme a jakými prostředky je chceme dosáhnout či dosahujeme.(6)
Zapojíme-li se s ostatními do řešení nějakého úkolu a jeho výsledek je nám cizí, navrhneme řešení vlastní. Pokud není přijato, odstoupíme bez hořkosti a maření s tím, že se dříve či později ukáže, na čí straně pravda byla.
Záporné řešení je vždy krajní a krátkodobé (7) a je pro nás znamením, že bychom měli zvýšit úroveň naší vnitřní čistoty a dostali se tak na duchovní hladinu, která nám kladné řešení nabídne. Ježíšovo nastavit zápornému i druhou líc znamená je citově pominout, zabývat se jím pouze rozumově a nezbytně nutnou dobu a přitom usilovně hledat kladné řešení.(8)

Poznámky:

(1) Viz i článek O /mém/ smyslu života
(2) Ctnost je nejlepší přilba. /anglické přísloví/
(3) Příkladem je vyšetřovatel Boblík z Edelstattu z románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice.
(4) Dá se to přirovnat k viru, který vnikne do buňky a poté, co se namnoží, hostitelskou buňku zničí.
(5) Vyjádřeno verši:

Jsou kdesi skryta svatá místa
Když kráčím třeba v cizím městě
náhle vím, ač jsem ateista
že kráčím také po Tvé cestě

(6) Kladné cíle či pozemské lásky si lze představit jako střípky zlata v řece, které nám ukazují směr k Božímu El Doradu.
(7) Rychlý v dobrém, pomalý v záporném.
(8) Kladný je vynalézavý, tvůrčí, potlačování je vlastnost záporného

1. června 2009