Lékárna Lužice

O lihu

O lihu neboli alkoholu toho bylo napsáno víc než dost - od odborných statí až po romány. Zkusme se na tento Zolův Zabiják podívat trochu jinak.

Vodu, vodu, nechcem já ju, nechcem já ju,
nech sa v nej dievčence kupavaju,
nech sa v nej děvčence kupávajů


Víno, víno, to piť budem, to piť budem
Čo len na tom svete živý budem
Čo len na tom svete živý budem

Slovenskou lidovou písničku jsem si za úvod nevybral náhodně. Z písničky nám totiž vychází několik závěrů:

  1. Líh je zdraví prospěšná látka
  2. Je zdrojem kladných citů.
  3. Společností je přijímaný.
  4. Je společensky žádoucí.
  5. Dává spotřebiteli převahu nad ostatními /dievčence/.
  6. Je zdrojem životní moudrosti a tedy
  7. vede k osobnímu růstu pijáka.

Shrnuto, s lihem je jen dobře. Ten, kdo tvrdí opak, je svým způsobem nedostatečný, není "in". Pravda, pro konzumaci lihových nápojů mluví občas to, že pomáhá překonávat zábrany a zátěž /k opačnému pohlaví, při různých jednáních, při těžké práci, v osobních krizích nebo jen "když máme své dny"atp./ a může dočasně zlepšit některé tělesné funkce /např. pivo po tučném jídle na lepší trávení, "proplachování" ledvin při sklonu ke tvorbě kamenů/. Alkohol se používal či používá i jako lék - při otravě metanolem, alkoholismem podmíněných delirantních stavech nebo jako rozpustidlo či derivans v různých lékových formách /především v kapkách k vnitřnímu i vnějšímu užití a v desinfekčních prostředcích/.

Na druhé straně víme, že alkohol:

  1. působí akutní opilost
  2. vede k závislosti /tj. dlouhodobému nutkavému návykovému pití/
  3. vyvolává nebo zhoršuje řadu nemocí
  4. narušuje vztah pijáka k sobě a společnosti /nehody, neshody, úrazy, zločinnost/
Také se ví, že sklon k nadměrnému požívání alkoholu je u některých lidí větší než u druhých. Platí i to i u jiných živočišných druhů.1)

Je nesporné, že požívání alkoholu /a nejen jeho/ souvisí nějak s životem společnosti. Jistě, oproti pravěku je na moderní lidi vyvíjen stále větší tlak ve směru adaptace. Mnozí to nezvládají a sahají k různým podpěrám. Na druhé straně masové požívání návykových látek, ve kterých má líh své čelné místo, mění samotné prostředí, v němž se člověk pohybuje. Stejně jako každý z nás, ať jako jedinec nebo v rámci sociální skupiny, i lidé závislí se snaží /často nevědomě/ prosadit svůj způsob života v rámci celé společnosti. Dochází k jevu, kdy biologicky a společensky žádoucí "normál", v našem případě nepít alkohol, je chápán jako krajní poloha podobně jako extrém druhý - alkoholismus. "Normální" není být abstinentem, nýbrž konzumentem lihu! Psychopatologie zvítězila nad duševním zdravím.2) Pravda, jedno pivo za týden člověku asi neublíží.3) Kdyby to neneslo s sebou následující úskalí:

  1. Uvádí se do společnosti látka, která v konečné bilanci člověku nijak neprospívá.
  2. Je obecná tendence přecházet na vyšší dávky. 4)
  3. Mění atmosféru společnosti a podlamuje její síly - společnost emočně hrubne, snižuje se její intelektuální výkonnost, chybný návyk se odráží /sociálně i geneticky/ na potomstvu. Jinými slovy - společnost degeneruje.
  4. Mění se životní orientace. Nejlépe je to vidět v reklamách na alkohol, který se snaží člověku podsunout chybný osobní cíl.
  5. Navzdory k příjmům z prodeje alkoholických nápojů se více prostředků vynakládá na sanování škod z jejich požívání. Prostředků, které by mohly být vynaložené účelněji. Většina z těch, kteří pijí alkohol, budou ať vědomě či nevědomě, v každém případě objektivně žít na úkor společnosti. Podstatně dříve, než to bude případně nutné.

Závěr:

Požívání alkoholu je v podstatě snahou ulevit si od vnitřní, především citové zátěže. Způsobem společensky přijatelným, přijímaným, hluboce zakotveným v životním stylu, což je zvyk určitým způsobem žít. K odstranění tohoto - z hlediska biologického a společenského - chybného nastavení /"dědičného hříchu"/ - se musí vést stále intenzivnější dialog ve smyslu, co je a co není smyslem lidské existence, jinak řečeno, co vede a co nevede k humanizaci čili k našemu dalšímu zduchovnění.

10. července 2004

  1. Podle jedné studie byla skupině laboratorních zvířat podávána po určitý čas jen směs lihu a vody. Poté jim bylo umožněno si vybrat mezi směsí a čistou vodou. Část zvířat se vrátila k vodě, část setrvala u směsi.
  2. Setkal jsem se zajímavým pohledem na "mentalitu" jednotlivých druhů alkoholu - destiláty vedou k bezohlednosti až surovosti, pivo k mnohomluvnosti a obezitě, víno k rozjařenosti a pohlavní nevázanosti. Podobně to platí ve směru velikosti zátěže jednotlivých orgánů /játra, trávicí trubice, mozek/ a určitých chorob.
  3. Výzkum, prováděný v USA, nedávno prokázal, že i malé dávky alkoholu vedou v centrální nervové soustavě - tedy především mozku - k zánikovým jevům. Mozek atrofuje.
  4. Znal jsem člověka, kterému manželka zpočátku kupovala jedno až dvě piva týdně. Ve "finále" si domů kupoval /týdně!/ pět až sedm bas piv, pil v práci a při cestě ze zaměstnání se ještě stavoval "na jedno" v hospodě. Alkohol mu kromě rozmanitých potíží zkrátil významně i život. Přitom se jednalo po lidské i pracovní stránce o kvalitního člověka.