O dobru a zlu
Před několika dny jsem slyšel v rozhlasovém Kolotoči, že kdesi v zahraničí prováděli výzkum, zda pocit dobra a zla je výhradně lidskou záležitostí. Zjišťovali to na opicích druhu Malta, kterým nabídli okurku a banán. Pak, v jednoduchém algoritmu, odměnili některé lepším ovocem tak, aby na ně ti méně úspěšní viděli. Těm se to nelíbilo a svoji chudší odměnu výzkumníkům házeli nazpět.
Nabízí se otázka - co je vlastně podstatou dobra, potažmo zla? Je to výhradně záležitost nejvyšších forem života?
Ze školních pokusů víme, že kápneme-li do prostředí, kde se nachází např. prvok trepka, chemikálii, pak od ní živočich uniká na druhou stranu. Můžeme se ptát, kde leží jeho vyhodnocovací biologické ústředí, jakými způsoby zachytává změnu ve svém biotopu či kudy běží jeho reflexní oblouk. Pro náš případ je důležité to, že prvok rozlišuje, co je pro něj dobré a co ne, a to na základě svého pocitu. Ten mu přikazuje opustit prostředí, které ohrožuje jeho celistvost či nedotknutelnost. Trepka "pudově" ví, že prostředí chemikálie je pro ni "zlo". To nám nabízí první obecný závěr - špatné je to, co narušuje naši vnitřní rovnováhu, básnivě řečeno náš vnitřní ráj. Zachovat si jej bude vůdčí pohnutkou nejen naší , ale živé hmoty vůbec a je jejím hnacím motorem. Neboť - jak už bylo jinde řečeno - svět nás neustále přebíhá či že štěstí před námi utíká jako zajíc před smečkou chrtů. To znamená, že je můžeme občas i chytit.
Někdo z vás namítne: A co takový toxikoman? Vnitřní ráj si navozuje drogou a přitom jej vede k sebezničení! I když se to může zdát protismyslné, právě vznik a průběh závislosti je potvrzením výše uvedeného závěru. Osoba, která podlehla ničivému nutkání, selhala právě proto, že si chtěla svoji vnitřní celistvost zachovat. Nechtěla být vydělena z party, nechtěla propadnout u zkoušky, toužila být úspěšná - prostě nějak strádala. Její vnitřní soustava nezvládala nápor vnitřního a vnějšího světa a tak z něj, podobně jako trepka, chtěla uniknout. Ovšem pro nás ostatní je takový jedinec "zlem" - zatěžuje nás hospodářsky i společensky, bortí nám naši osobní a kolektivní stavbu, maří nám dosahování pocitu blaženosti, pocitu, že je vše v pořádku. A tak vymezujeme dobro a zlo stejně, jako se odděluje zrno od plev.
Pozn.: Vůbec je závislost po informační stránce neobyčejně bohatá. Potvrzuje, že vznik výše uvedeného pocitu je vlastně jakousi nejširší biologickou základnou myšlení, nicméně značně nedokonalou. Připomíná slepce s holí. Proto se prvotní vjemy zdokonalily až k duševním schopnostem, jež jsou také pocitovostí, ale velmi zjemnělou, jsou naším rozčleněním /chápáním/ a z toho plynoucím aktivním členěním /měněním/ vnitřního a vnějšího světa /ostatně i trepka rozráží - mění vodní prostředí/.
Abych nebyl podezříván ze spekulativnosti, podívejme se na otázku dobra a zla ještě z jiného úhlu. Dejme tomu, že jsme ukončili základní školu a poté školu střední. Je vzdělání základní horší než střední? Bezpochyby je. Můžeme z toho vyvozovat, že když nám bylo patnáct let, byli jsme horší než dnes? Ano i ne. Po stránce lidské jsme uzavřeli jednu krásnou, hodnotově nenahraditelnou etapu vývoje /vzpomeňme si, jaké byly naše poslední dny na základní škole/, která v nás ale vzápětí otevřela nůžky svědomí, že nejsme z hlediska vzdělanosti tak dokonalí jako třeba středoškoláci. Pokud bychom ustrnuli, nedostali se na střední školu, cítili bychom to jako zlo, které nám bere poukaz na vrcholnou blaženost. Jinými slovy dobro a zlo je vztaženo vždy k něčemu.
(Samostatnými kapitolami jsou otázky, zda někdy zdánlivé zlo není rodící se dobro a naopak, kdy je rozvratné či bořící také dobré, proč je něco dobré pro mě a pro druhého dne, jaký je vztah pocitu /citu/ a rozumu a kdy který poslechnout, co je Dokonalé Dobro a jeho vztah k Bohu, zda dobro převažuje více v duchovním nebo naopak v tělesném principu /čili východní a západní chápání světa/, proč musí být dobro silnější než zlo a mnoho dalších.)
Z uvedeného snad vyplývá, že pojmy dobra a zla jsou neoddělitelně spojeny se strukturovaností světa, že -pro daný účel - strukturovanější je prostě lepší. Jako je lepší mobilní telefon než telefon na kličku. Také nám říká, že jsou to názvy nepřesné, neboť svět je ve své podstatě mnohem více dialektický, poměřující nežli kategorický. Za vhodnější než "dobrý a zlý" považuji přístup "více či méně: dokonalý, úplný, rozvinutý, vyvinutý, vyspělý", a když už máme volit mezi dobrem a zlem, tak "více či méně dobrý". Je v něm více pravdy a také toho dobra. A o to nám přece v životě jde.
6. listopadu 2004