Návrh charty lidských povinností
S početním nárůstem lidstva vystupuje stále více do popředí nutnost regulovat živelnost jeho rozvoje. Pokusy, které o to v minulosti usilovaly, skončily nezdarem zpravidla pro absolutizaci jedné stránky života, ať se jednalo o urozenost, majetnost, biologii či společenskou třídu.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že čím je člověk a společnost rozvinutější, tím více jsou na sobě navzájem závislí. Společnost je v tomto vztahu silnějším partnerem. Zabezpečuje člověku lidská práva a umožňuje mu uplatnit jeho schopnosti. Aby mohla tuto úlohu plnit trvale, vyžaduje jistou míru občanské loajality. Ne každý však prospívá společnosti stejnou měrou či kvalitou, proto může požívat jen takových práv /a s tím spojených povinností/, které jsou jeho postavení přiměřené. Základním cílem společnosti je vybudovat takovou organizaci, ve které by lidé měli co největší svobodu při rozhodování a současně co nejnižší možnou úroveň přímé závislosti na ostatních členech společnosti.
Další zásady:
Požadavky společnosti na každého svého člena jsou: podle svých schopností a možností pečovat o zdravý duševní i tělesný rozvoj nejen svůj, ale i vlastního potomstva /které musí být až do své dospělosti chápáno jako součást identity svého biologického předka/ a pečovat o své prostředí /především hospodářské, společenské a životní/. K tomu je společnost na jedné straně povinna vytvářet předpoklady, na straně druhé se má povinnost jejich zneužívání či opomíjení důsledně postihovat.
Má-li někdo nadstandartní hmotné prostředky, postavení či mimořádné schopnosti, musí je použít ke zvýšení duchovní a hmotné kvality jak svého života, tak i prostředí, které mu jeho nadstandard umožnilo či umožňuje vytvářet či užívat.
Stane-li s někdo závislý na pomoci společnosti, dostane se mu jí v potřebné míře /pořadí podle důležitosti: právo na život, přiměřená úroveň bydlení, právo na potomstvo, další práva – např.pohybu/, přičemž je jeho povinností své přítěže společnost co nejdříve zbavit nebo, není-li toho schopen, ji o své vůli nezvětšovat. Zneužívá-li pomoci společnosti či ji dokonce poškozuje, odepřou se mu postupně všechna práva, vyjma práva na život /s nutnými souvislostmi/, které je nezpochybnitelné. U takového jedince se pak společnost zaměří na jeho soustavnou resocializaci.
18. května 2005