Mapy
Mapa lékárny Na Hradě
Lubomír Jaroš
Když jsme se před léty vracívali s dr. Vydrou ze setkání s lužickými Srby, stále naléhavěji jsem si kladl tři otázky - zda jsou Srbové národ či zájmový spolek, zda sledují nějakou perspektivu a pokud ano, zda se opírá o nějaké pevně vymezené území. Dnes je mi jasné, že Srbové jsou svébytným národem, jehož řeč je živá /jakkoli není "conditio sine qua non" - jsou Srbové, co umí pouze německy/, národní obrození prostupuje všemi slojemi praktického i kulturního života a území - to se dá vymezit u Horní Lužice jako prostor mezi Budyšínem a Kamencem.
Co dále? Mám spolu s ostatními přáteli Lužice jen stupňovat slovní, morální a materiální podporu takto konkretizovaných Srbů ? A jakou vlastně podporu naši slovanští příbuzní potřebují? Netrháme našimi dobře míněnými skutky už tak křehkou pavučinu jejich společenských vztahů? Vždyť do mnohého zákulisí vlastně ani nevidíme!
Obrátil jsem tedy svoji pozornost jiným směrem. Začal jsem zkoumat, co vlastně "Lužici" představuje. Dospěl jsem k následujícím významům:
Především Lužici chápeme jako území v Německu, které obývají slovanští Srbové. Dále je interpretováno jako území v Německu na západ od Lužické Nisy až k řece Labi. Třetí význam je historický a představuje Lužici jako svébytný zemský útvar, jinými slovy historickou zemi Evropy, podobně jakou je Morava, Burgunsko či dejme tomu Sicílie.
Ale ouha. Mé pokusy přesněji vymezit "lužické" teritorium narážely od počátku na problém nesčíslných proměn, jimiž tato druhdy země Koruny české v dějinách prošla. Jednou byla vykousnutá tam, podruhé onde, pak část pohltily Branibory, další Sasko a jeho východní část dokonce dnes jmenují Dolním Slezskem! Výsledek - Lužice vlastně územně neexistuje. Je to mlhavý pojem, který snad, kdysi dávno, byl někde u Budyšína či Chotěbuzi. Punctum.
Jakoby přesně načasovaná se mi laskavostí p.prof.Mudry dostala do rukou mapa, která vytyčovala Lužici v jejích řekněme novodobých hranicích. Pocházela z roku 1945, tedy z doby, kdy se nevědělo, co udělat s územím, které odpradávna obývalo slovanské obyvatelstvo - přičlenit je k Československu, Polsku či opět k Německu? Nebo má zůstat samostatné? Jak nakonec všechno dopadlo, víme. Nicméně "čas oponou opět trhnul" a kdysi ostře sledované polsko-německo-československé státní hranice se zvolna rozpouštějí ve prospěch Evropské Unie a tedy, těšme se, i Lužice! Staré obrysy opět vystoupily na povrch. Nicméně -pořád mi tam u nich chyběla ta jejich "česká" část. Proto jsem nelenil a začal studovat mně dostupné prameny o srbské kolonizaci na území naší vlasti. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - kdysi srbská Chrastava se jmenovala U chrosču, Hrádek na Nisou Grat či Gród, Ves Vies a například Jablonec dodnes němčina vyslovuje v srbské podobě Gablonc /"J" se starým pravopisem psalo "G"/. Hlouběji jsem už bádat nemusel. Historická skutečnost byla tak zjevná, že stačilo protáhnout linku, končící u našich Mikulášovic, přes vrcholy Lužických hor a Ještědský hřeben až k známému rozhraní všech tří zemských celků /rozuměj Lužice, Slezska a Čech/, tj. k hoře Smrku v Jizerských horách. Lužice byla na světě.
Je jasné, že renomovaný historik či zeměpisec by mohl vznést mnohá proti. Může zpochybnit hranici severní, západní, východní. Prosím. Já si však troufám tvrdit - málokterá hranice na světě je tak skvěle vyznačena jako ta "naše", tedy hranice jižní. Vymezily ji pevně hradby hor a v údolích pod nimi nezdolná srbská ruka.
Co říci na závěr. Nalezené obzory Lužice nejsou samoúčelné. Vytvářejí prostor, v němž se mohou lépe uplatnit nepříliš velké srbské síly, počínaje osobními vazbami, přes družbu obcí, kulturními výměnami a konče třeba lužickým zastupitelstvem či vládou. Mnohonárodnostní Lužice by mohla konečně rozlomit kleště, jimž bratrští Srbové přes tisíc let tak obdivuhodně odolávají.
Příloha: Mapa Lužice
Vyšlo v Česko-lužickém věstníku r. 2001.
